Tenisový loket: problém, který se netýká jen sportovců

Laterální epikondylitida, známá jako tenisový loket, představuje jedno z nejčastějších bolestivých onemocnění horní končetiny v oblasti lokte. I když je toto pojmenování odvozeno od typického pohybu, který tenis proslavil, ve skutečnosti může postihovat kohokoli, kdo nadměrně a jednostranně zatěžuje extenzory zápěstí, tedy svaly, které přitahují hřbet ruky k předloktí.

Etiologie onemocnění

Název onemocnění má historické pozadí, neboť právě u hráčů tenisu bylo velmi časté. Opakované přetížení svalů předloktí při švihových pohybech, zejména při úderu backhandem, vede k drobným mikrotraumatům v úponě.

Pokud se nestihnou dostatečně zahojit, vznikají ideální podmínky pro degenerativní změnu šlachy (tzv. tendinózu), doprovázenou bolestivou zánětlivou reakcí v oblasti úponu, tedy to, co známe jako laterální epikondylitidu.

Klinické projevy a diagnostika

Klinicky se onemocnění projevuje bolestí v oblasti laterálního epikondylu (kostní výběžek ramenní kosti, hmatný po stranách lokte), která se zhoršuje při zátěži, při stisku a při extenzi zápěstí.

Pacienti často popisují sníženou sílu úchopu a obtíže při každodenních činnostech. Bolest se zpočátku objevuje pouze při námaze, ale v pokročilejších stádiích může přetrvávat i v klidu. V akutním stadiu lze pozorovat i otok v okolí úponu, zatímco při chronickém průběhu dochází k hypotrofii svalů předloktí. Typické jsou také reflexní změny a omezení pružnosti loketního kloubu.

Laterální epikondylitida se vyskytuje u mnoha manuálně pracujících, kteří vykonávají monotónní pohyby (např. pracovníci ve výrobě, malíři, elektrikáři). Frekvence výskytu se odhaduje přibližně na 1-3 % dospělé populace, přičemž nejvíce postihuje věkovou skupinu 35–55 let.

Diagnostika se opírá především o klinické vyšetření, které vychází z údajů získaných při anamnéze a z charakteristických příznaků zjištěných fyzikálním vyšetřením.

Typická je palpační bolestivost v oblasti laterálního epikondylu a pozitivní výsledky provokačních testů (např. při odporované extenzi zápěstí nebo stisku ruky). Zobrazovací vyšetření jako ultrasonografie nebo MRI se uplatňují hlavně při diferenciální diagnostice, nebo pokud konzervativní léčba selže.

Léčba

Prvním krokem v terapii laterální epikondylitidy je konzervativní přístup, který zahrnuje úpravu pohybového režimu a šetření postižené horní končetiny. Cílem léčby je především zmírnit bolest, odstranit zánět a navrátit normální funkci končetiny.

Fyzioterapie kombinuje různé metody, od měkkých technik, izometrických cvičení extenzorů zápěstí, až po fyzikální terapii jako ultrazvuk, laser nebo rázovou vlnu. V akutní fázi se doporučuje ledování a mohou být podávány léky ke zmírnění bolesti a zánětu.

Důležitou součástí prevence a rehabilitace jsou také pravidelná uvolňovací cvičení, snadná masáž a správné tejpování. Tejp pomáhá snížit napětí ve svalech, zatímco masáž podporuje cirkulaci krve. K automasáži je skvělou pomůckou tzv. pichlavý ježek - malý masážní míček, který můžete používat kdykoli, i během přestávky v práci.

Cvičení na doma

Při domácím cvičení nám postačí pomůcky jako malá naplněná láhev nebo ručník. Stačí si sednout, položit předloktí na stehno nebo stůl tak, aby zápěstí volně přesahovalo hranu, a do ruky chytit láhev. Ruka je v počáteční poloze kolmo vzhůru a pohybem v zápěstí pomalu otáčíme předloktí tak, aby dlaň směřovala jednou vzhůru (supinace), poté dolů (pronace).

Ručník zase využijete k imitaci ždímání. Při akutnějších bolestivých stavech ručník mačkejte v dlaních pouze izometricky – tedy bez jiného pohybu. Pokud vás bolest neomezuje nebo v rámci preventivního cvičení můžete provádět dynamické ždímání na jednu i druhou stranu.

Prognóza

V případech s těžším průběhem se zvažuje aplikace kortikosteroidních injekcí a pokud konzervativní léčba selhává, přistupuje se k chirurgickému řešení.

Prognóza laterální epikondylitidy je obecně dobrá, pokud začne léčba včas a pacient je poučen o preventivních opatřeních, jako je optimalizace pracovní ergonomie, pravidelný strečink a posilování svalů předloktí, či důsledné dodržování přestávek při monotónních činnostech.

Pokud se však onemocnění zanedbá nebo neproléčí dostatečně, může přejít do chronického stadia, kdy se bolesti stávají trvalými a výrazně omezují kvalitu života. Proto je důležité nepodcenit první příznaky a vyhledat odbornou pomoc.