Problematika spoušťových bodů ve fyzioterapii

Jednou větou bychom podle odborné literatury mohli říci, že trigger point neboli spoušťový bod, je místo zvýšené dráždivosti, které je při stlačení lokálně citlivé, je zdrojem přenesené bolesti, někdy přenesených autonomních příznaků a změn propriocepce. No my si tuto problematiku trochu přiblížíme.

Bolesti, ochablost, omezení pohybu, a řada dalších nepříjemných komplikací, to vše mohou způsobit na oko neškodné spoušťové body. Problém většinu začíná mechanickým poškozením nebo přetížením. A tím nemyslíme jen přetížení následkem sportovního výkonu, svaly můžeme přetěžovat i špatnými pohybovými stereotypy nebo spaním v nesprávné poloze či dlouhodobým nicneděláním.

Dalším případem, kdy mohou být spoušťové body aktivovány nepřímo, je onemocnění vnitřních orgánů nebo dysfunkce kloubů, které kladou na okolní svaly nadměrnou zátěž. V některých případech o nich nemusíme ani vědět a jindy svou přítomnost dávají dost jasně najevo.

Pokud nedojde k jejich odstranění, vytvoří se takzvaný řetězový kompenzační efekt. Je to jev, kdy se tělo snaží nahradit funkci ochablého svalu, jiný sval musí pracovat v zastoupení, a v konečném důsledku se vytvoří spoušťové body i na něm. Včasná diagnostika je proto důležitá.

Jak identifikovat spoušťový bod?

Spoušťový bod se klinicky manifestuje jako napjatý a bolestivý uzlík o velikosti 2 – 6 mm v tuhém svalovém snopci. Tento fenomén má mnoho různých označení, které jste již mohli slyšet-např. tendomyóza, myotendinóza, myogelóza či fibrozitida.

Jaké spoušťové body známe?

Přestože se spoušťové body rozdělují na aktivní, latentní, satelitní, primární a sekundární, v dnešní době se v rámci výzkumu a klinické praxe rozlišují už jen na aktivní a latentní. Aktivní trigger point je zodpovědný za spontánní bolest, brání plnému protažení svalu, oslabuje sval a při kompresi často přenáší bolest.

Tato bolest je difúzního charakteru a tedy velmi obtížně lokalizovatelná. Můžete mít pocity parestézie či hypestézie, a dokonce mohou napodobovat některá onemocnění (např. apendicitida, kardiální poruchy). Intenzita bolesti při akutním „trigáči“ se v průběhu dne mění. Zvyšuje se, když sval používáme, když dojde k jeho namožení, při dlouhotrvajícím zkrácení či opakovaném zatínání svalu. Reaguje také na počasí, zhoršuje se za chladného a vlhkého počasí, při virové infekci či stresu.

Naopak latentní spoušťový bod, můžeme ho nazvat i spící, klinicky bolest nevykazuje, bolestivý je pouze při palpaci. Může ale způsobit omezení rozsahu pohybu a oslabení postiženého svalu. Dokáže přetrvávat i několik let po zjevném zotavení po úrazu či poranění.

Učebnicovým příkladem latentních spoušťových bodů jsou ty v horní části trapézového svalu. Důkazem jejich přítomnosti je pocit napětí či omezení pohybu do úklonu hlavy.

Působením na spoušťové body lze vyvolat nejen lokální, ale také přenesenou bolest a další senzorické a vegetativní symptomy, které se projevují v zónách různě vzdálených od místa palpace.

Přenesená bolest je bolest vyvolaná reflexními změnami, funkčními kloubními blokádami či při onemocnění vnitřních orgánů, která se klinicky manifestuje daleko od místa poruchy. Spoušťové body, které leží v zóně přenesené bolesti a jsou vyvolány jinými spoušťovými body, nazýváme satelitní.

Dobrou zprávou však je, že spoušťové body umíme efektivně odstranit, pokud je dokážeme identifikovat. Nepotřebujeme k tomu žádné speciální vybavení, jen naše ruce, cit a trpělivost, popřípadě jakékoli pomůcky určené ke kompresi těchto bodů (např. míček nebo šetřič palce). Práce se spoušťovými body je velmi důležitou a účinnou součástí rehabilitace.