Pohyb jako podpůrná terapie při ADHD

Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) je neurovývojová porucha, která ovlivňuje schopnost soustředit se, regulovat impulsy a udržovat pozornost. Kromě psychologických a farmakologických přístupů se stále více pozornosti věnuje i fyzioterapeutickým metodám, které mohou podpořit management symptomů ADHD a zlepšit celkovou kvalitu života lidí s touto poruchou.

Proč je fyzioterapie při ADHD důležitá?

Výzkumy naznačují, že fyzická aktivita má pozitivní vliv na nervovou soustavu a může pomoci při regulaci neurotransmiterů, jako jsou norepinefrin a dopamin. Tyto látky jsou klíčové pro správné fungování mozku a jejich nerovnováha je často spojena s ADHD.

Stimulační léky používané k léčbě ADHD fungují na principu zvyšování množství dopaminu v mozku. Dává tedy smysl, že cvičení může mít u ADHD mnoho stejných účinků jako stimulační léky.

Pravidelný pohyb může pomoci zlepšit soustředění, koordinaci a celkové chování.

Intervence v oblasti fyzické aktivity mohou být cenné ze tří důvodů:

• fyzickou aktivitu lze integrovat do každodenní rutiny a neovlivňuje negativně ostatní terapeutické složky (např. léky, kognitivní behaviorální programy),
• fyzická aktivita zabraňuje zdravotním problémům, jako je přibývání na váze a obezita (které jsou běžné u dětí s ADHD),
• fyzická aktivita kromě toho, že má pozitivní vliv na kognitivní fungování, může zlepšit emocionální a sociální úroveň.

Fyzioterapeutické postupy při ADHD

Více než polovina lidí s diagnózou ADHD vykazuje potíže s hrubou a jemnou motorikou a porucha vývojové koordinace je častou komorbiditou. Fyzioterapeutické metody se zaměřují na rozvoj motorických schopností, zlepšení senzorické integrace a podporu celkového neurologického vývoje.

Mezi nejčastěji využívané techniky patří například senzorická integrace – lidé s ADHD mají často problémy se zpracováním senzorických podnětů. Terapie využívá různá cvičení, která stimulují vestibulární a proprioceptivní systém, čímž pomáhají lépe regulovat chování a koncentraci.

Cvičení na rovnováhu a koordinaci - aktivity jako chůze po balančních plošinách či jóga mohou posílit motorickou kontrolu a podpořit nervová spojení potřebná pro lepší řízení pohybů.

Dechové a relaxační techniky - kontrolované dýchání a relaxační cvičení, jako například Schultzův autogenní trénink mohou pomoci snížit úzkost a hyperaktivitu, čímž přispívají ke zlepšení pozornosti.

Aerobní aktivita - běh, plavání nebo cyklistika podporují produkci dopaminu a serotoninu, což má pozitivní vliv na emocionální regulaci a výkon mozku. Odborníci na zdraví doporučují, aby lidé každý den měli alespoň 60 minut mírného až intenzivního cvičení. Na tom, jak cvičí, ať už jezdí na kole, plavou, hrají fotbal nebo tančí, ve skutečnosti nezáleží.

V konečném důsledku tedy dokážeme začleněním fyzioterapie do léčby této poruchy docílit zlepšení motorických schopností a koordinace, zvýšení schopnosti soustředění, snížení stresu a hyperaktivity, podporu zdravého sebevědomí a sociální interakce.

Pohybové aktivity nejen pomáhají při zvládání symptomů, ale zároveň podporují celkové zdraví a kvalitu života. Vzhledem k individuálním potřebám každého jednotlivce je důležité přizpůsobit terapii tak, aby byla pro konkrétní osobu co nejefektivnější.