Diastáza břišních svalů

Diastáza přímých břišních svalů nebo jinak rozestup svalů břišní stěny je stav, který může vést k estetickým i funkčním problémům. Tento článek se zabývá příčinami, diagnostikou a možnostmi fyzioterapeutické intervence při diastáze.

Problematika

Diastáza je často spojována s těhotenstvím, ale postihuje i muže a ženy mimo těhotenství. Jedná se o rozestoupení přímých břišních svalů v oblasti linea alba. Linea alba, v doslovném překladu bílá čára, je svislá vazivová čára ve středu břicha, na kterou se upínají některé svaly břicha.

Diastáza způsobuje instabilitu trupu, a mimo jiné může způsobit bolesti páteře nebo pánve a kyčlí a inkontinenci či problémy s trávením (nadýmání, zácpa).

Nejčastější příčinou tohoto stavu je zvýšený nitrobřišní tlak, který oslabuje pojivovou tkáň linea alba. Mezi rizikové faktory patří těhotenství a vícenásobné porody, rychlý nárůst hmotnosti nebo obvodu břicha, nesprávná technika cvičení, genetická predispozice z hlediska poměru kolagenových vláken a elasticity svalů nebo i chronické kašlání či špatné držení těla.

Diagnostika

Diagnostika se provádí palpací nebo ultrazvukem. Jednoduchým testem je položení pacienta na záda s pokrčenými koleny a mírným zvednutím hlavy, přičemž terapeut palpuje případnou mezeru mezi svaly v oblasti pupku a nad nebo pod ním. Diastáza se potvrzuje, je-li mezera širší než 2 cm.

Možnosti fyzioterapie

Fyzioterapie hraje klíčovou roli při zvládání diastázy. Cílem terapie je posílit hluboký stabilizační systém, obnovit funkčnost břišních svalů a minimalizovat nežádoucí nitrobřišní tlak.

Rehabilitační plán se zaměřuje na dechová cvičení pro aktivaci bránice a správný dechový stereotyp, posilování hlubokých svalů - stimulace příčného břišního svalu (m. transversus abdominis) a pánevního dna a posturální reedukace pro nácvik správného držení těla při běžných činnostech.

Při výběru vhodných cviků pro diastázu je však nezbytné zohlednit její stupeň, aby cvičení podpořilo zpevnění břišní stěny bez rizika jejího dalšího oslabení.

Při mírné diastáze (do 2 cm) jsou ideální cviky zaměřené na aktivaci hlubokého stabilizačního systému, jako je bránicové dýchání, aktivace transverzálního břišního svalu či jemné pohyby dolních končetin v leže.

Například „mrtvý brouk“ - vleže na zádech, zvedneme nohy do 90° a ruce vzhůru. Pomalu na výdech natáhneme opačnou ruku a nohu, ale udržujeme stabilní trup. Vrátíme se zpět a vyměníme strany.

Při střední diastáze (2–4 cm) lze postupně přidávat kontrolované variace cviků, například modifikovaný „mrtvý brouk“ nebo oporu v bočním planku na kolenou.

Při výrazné diastáze (nad 4 cm) je však nutná opatrnost a často i dohled fyzioterapeuta, přičemž se doporučují jen jemné stabilizační techniky bez zvýšení nitrobřišního tlaku.

Klíčem k úspěchu je správná technika, vědomé zapojování svalů a vyhýbání se pohybům, které mohou stav zhoršit, jako jsou klasické zkracovačky, intenzivní dřepy, které zvyšují nitrobřišní tlak či dynamické cviky s vysokým nárokem na stabilitu trupu.

Diastáza není jen estetický, ale především funkční problém, který může ovlivnit celkovou kvalitu života. Fyzioterapie poskytuje efektivní řešení pro její zvládnutí, pokud je aplikována odborně a systematicky. Edukace pacientů a včasná intervence jsou klíčové pro úspěch léčby a prevenci komplikací.