Z historie až do budoucnosti

Bezpochyby lze říci, že masáž je jednou z nejstarších, odpradávna používaných metod, které mají za účel ulevit lidskému tělu a současně dopomoci k rychlejší regeneraci, prováděla se zpravidla v kombinaci s hojivými, chladivými či naopak hřejivými mastmi či zábaly. Masážní praktiky byly odlišné, výsledek pak přicházel někdy již po několika minutách, u odlišných technik třeba i po několikanásobné opakované aplikaci, zato jeho účinnost mohla potom být výrazně vyšší.

Jednou z nejjednodušších metod je pochopitelně vlastně podvědomě prováděná automasáž, kdy si člověk (aniž by na to nějak myslel nebo se k této činnosti záměrně připravoval) vlastníma rukama protře a prohněte unavené svalstvo, především se to týká nohou a rukou po namáhavější fyzické zátěži. Také protažení těla v oblasti krku, zad či jednotlivých údů je jakýmsi zjednodušeným masážním prvkem.

Protože však dostupnost při masáži, prováděné na sobě není na některých místech lidského těla příliš dobrá, některá místa si lidé začali masírovat vzájemně nebo se na to někteří jedinci přímo specializovali a častou praxí začali v těchto dovednostech vynikat, jejich služby se stávaly vyhlášenými a ty již lze považovat za první skutečné maséry. Výborné relaxační i ozdravné účinky má také proudící voda, jistě si dokážete představit, jak osvěžující je po namáhavém pochodu nebo těžké práci si stoupnout do proudu potůčku nebo se protahovat pod proudy ze sprchy. I tyto účinky lze pomocí masáže ještě výrazně posílit a tak hydromasáže patří spolu s lázeňskými procedurami k velmi oblíbeným technikám.

Původ názvu a první zmínky

Kde se vzalo slovo masáž se už asi těžko podaří zjistit s nějakou větší přesností, původem nejspíše pochází v řeckého massein nebo arabského mas, což jsou výrazy, značící tření či hnětení. Tento výraz následně zdomácněl ve francouzštině jako messasge, později se rozšířil prakticky po celém světě.

Zřejmě nejstarší psaným záznamem je Ebersův papyrus, pocházející ze starověkého Egypta a datovaný do doby přibližně 5000 let před naším letopočtem, který se zmiňuje o tom, že faraon i další mocní využívali služeb masérů k obnově životní síly. Masáže v Egyptě byly populární i nadále, na starých malbách je znázorněn například faraon Ptahhotep při masáži, i slavná Kleopatra byla milovnicí masáží.

Masérské techniky se vyvíjely zřejmě hodně podobným způsobem i v dalších zemích, nezávisle na sobě. Doloženy jsou ze starověké Číny již kolem roku 3000 před naším letopočtem, také v Indii byly součástí péče o zdraví již v pradávných dobách. V antickém Řecku a Římě se lékaři ve svých dílech zabývali krátkodobým i dlouhodobým působením masáže na lidský organismus a otroci, znalí práce s vonnými oleji a s citlivýma rukama byli vysoko ceněni. S rozvojem zámořského cestování se mohli mořeplavci, kolonizátoři a objevitelé postupně setkávat s dalšími technikami, které se vyvinuly v nejrůznějších částech světa, v Tichomoří stejně jako na americkém kontinentě.

Středověk nepřinesl do masážních technik příliš velké změny a novinky, za jednoho z nejvýznamnějších autorů moderní masáže je označován až švédský lékař P. Ling, který se při svém misionářském putování Orientem seznámil sám na sobě s praktikami starobylých masáží a po návratu do své vlasti založil v roce 1813 ve Stockholmu ústav, který se zabýval kromě jiného i takzvaným „léčebným cvičením“.

Moderní a klasické

V masážních technikách a vybavení došlo k velkému posunu díky rozšíření mnoha moderních technických pomůcek, ať už jsou to speciální lůžka, vibrační a další přístroje, vyšetřovací metody se také výrazně zdokonalily. Obrovský je i výběr chladicích či hřejivých prostředků, které mohou být při masáži aplikovány na tělo pacienta. Masáže se začaly výrazně specializovat, jako příklad můžeme uvést sportovní, reflexní, lymfatické, pro děti a postižené, masáž pronikla i do oblasti erotiky, takhle by se dalo pokračovat hodně dlouho.

V budoucnosti se díky poněkud lenivějšímu a spíše pro mnohé často „sedavému“ životnímu stylu budou masážní techniky zaměřovat právě tímto směrem, popularitu si získávají i exotické a nezvyklé masážní techniky, které z nich se udrží a které zmizí, to ukáže teprve čas. Ale vždy zůstane masér či masérka nedílnou a nepostradatelnou složkou procesu, právě správný přístup a dokonalá znalost své profese dělá maséra tím, čím je. Takže maséři se určitě nemusejí o svou budoucnost obávat.