Tělo v sevření strachu: psychosomatika v praxi

Dnes se podíváme na život jako na hru, ve které můžeme buď prohrávat, nebo vyhrávat. A věřte nebo ne, často to závisí jen na nás, na našem vyladění a postoji k životním situacím. O souvislosti mezi stresem, svaly a pocitu ze života vám dnes povypráví masérka a terapeutka Eva Kupilíková.

Život, to je taková hra. Když máte náladu na hru Člověče, nezlob se a vyberete si správné spoluhráče, čas utíká rychle a možné nezdary se zvládají mávnutím ruky. Pokud jste na hru unaveni, nemocní, nebo jakkoliv nenaladěni, celý výsledek je nevalný a také hra sama se zdá nekonečná, únavná a nepříjemná.

Všude kolem nás je spousta nástrah, kterým je potřeba čelit a jestli to neuděláme vědomě, naše tělo zvolí reakci stresovou: úprk, boj nebo ustrnutí. Ideální je, když jsme schopni stát proti svým strachům s klidem a vztyčenou hlavou a nenecháme se jimi polekat. Protože když u první zkoušky uspějeme, můžeme projít dál, po dalších schůdcích výš, až do království svobody. A čím více těchto zkoušek úspěšně zvládneme, tím jednodušší pro nás bude náš vývoj.

Pokud neuspějeme, tak se nám obdobná situace stane znovu. Po druhé, po třetí a bude chodit tak dlouho, dokud neprokážeme svoje schopnosti postoupit ve hře.

Umění podívat se na životní situace s nadhledem, pousmát se během dne a radovat se z maličkostí je ten nejlepší způsob, jak zvládat vše, co přichází. Mnohdy to není ani dobré ani zlé, toto hodnocení připisujeme událostem my. Když si vezmeme takový letní déšť, ten potěší zahrádkáře, ale kdo měl v plánu se koupat, může být rozmrzelý.

Podívejme se teď na to, jak se nezdary podepisují na našich tělech. Když budeme vědět, jaký vliv negativní emoce mají, jsme o krok blíže k tomu, něco s tím udělat. Naučme se sledovat své příliš negativní reakce a postupně je ze svého života odstraňovat.

Začínáme hezky od hlavy

Někteří z nás se při nepříjemné situaci šklebí v obličeji, jako když se dívají do sluníčka, nebo když zaostřují. K tomu ještě zkousnou zuby a „šlapou“ podle příkazů okolí. Ze zatnutých zubů jsou pak ztuhlé žvýkací svaly a hned se hůře konzumuje tužší strava. Mohou také v noci skřípat zuby, nebo hůře zvládat dlouho otevřená ústa u dentální prohlídky, také déletrvající mluvení či zpívání může být nepříjemné.

Vnímám, že mám zuby zatnuté a čelist povolím. Můžu třeba i mírně ústa otevřít, rozmasírovat. To jsem začala učit své klienty a taky informovat na webu všechny zájemce o zdraví a masáže. Protože i mě samotné rozmasírovat žvýkací svaly na čelisti hned nepomohlo a opravdovou úlevu jsem pocítila až po návštěvě fyzioterapie, kde mi paní vysvětlila a ukázala zdroj mého napjatého pocitu.

Krk v kleštích

Ohnutí hlavy v případech, kdy si nevěříme a nemáme kuráž se podívat situaci přímo do očí, nebo se nám strachem svírá hrdlo, je pro naše svaly při dlouhodobém působení obzvláště nepříjemné.

Zde platí společné pravidlo pro všechny případy sevřených svalů: Dýchat! Mohutný nádech s výdechem nám pomůže ze sebe tzv. setřást všechny strachy a vdechnout novou sílu pro odvahu a čelení životním událostem.

Ztuhlost totiž není to jediné, co může přijít. Někdo se také potýká s angínou a různými kombinacemi oslabení, například hlasivek, štítné žlázy, mandlí, hrtanu atd.

Můžeme také pociťovat svírání na hrudi, sevření ramen a pálení mezi lopatkami. To doprovází povrchové a slabé dýchání a pocit marnosti. Tento projev stresu nás nutí schoulit se do klubíčka, schovat se někam pod peřinu a myslet si: „Nechte mě být.“ Když vezmeme jako protipól opalování na dovolené, to ležíme na dece s rozpaženýma rukama a snažíme se nasosat paprsky na co největší ploše těla. Tehdy nám je svobodně a pohodlně, svaly jsou uvolněné a dýcháme pravidelně.

Břicho může taky trpět

Někdy máme bolesti na žaludku nebo ve střevech. A nějaká složitější strava je už jen poslední kapkou k tomu, aby pohár přetekl, a nám je opravdu špatně.

Okolo pupíku jsou také svaly, které podléhají stresu zatnutím. Zprvu jen ve vypjatých situacích, později, když jsou tyto situace častější, mohou být svaly sevřené stále a už je neumíme uvolnit. Sevření se pro nás stává běžným stavem.

Jsou tací, kteří své sevření mohou pociťovat ve svěračích, nejčastěji tlustého střeva. Neustále mají stisknuto, aby snad něco neodešlo bez jejich vědomí. Jenže pak, když to potřebují pustit, tak to nejde. Časem se tyto svaly mohou „unavit“ a důvěra v jejich funkci může pokulhávat.

Záležitost svěrače konečníku totiž souvisí s odchodem všeho, co nepotřebujeme – tedy zbytku stravy, ze které se využilo vše potřebné. A při potížích s ním můžeme soudit, že daný jedinec neodpouští, nebo nevypouští to, co už nepotřebuje. Spolu se svěrači jsou mnohdy zatuhlé i hýžďové svaly, to se při masáži poměrně lehce pozná. Klienti mají tak sevřené a tvrdé „půlky“, že jim na odlehčenou říkám, že by mohli louskat ořechy. Proto je pohoupávám, aby se uvolnili a aby sevření pustili.

Nohy, naše opora

Jedna z dalších reakcí našeho těla při silných bolestech je kroucení kotníků a chodidel. Když nás něco nesnesitelně bolí, svíráme chodidla tzv. v pěst a stresově stahujeme příslušné svaly chodidla.

Při masážích mi klienti na vzniklou bolest říkají: „To nevadí, já to vydržím“. K tomu ode mě slyší jasnou odpověď: „Nic nedržte, naopak to pusťte“. Napětí a vzniklá bolest není nic, co by v tomto případě bylo potřeba držet. Naopak, vzniklé napětí je potřeba rozdýchat a uvolnit. A pokud bude bolest příliš silná, tak se ozvěte. Masér by měl masírovat jen do bolesti, kterou hodnotí konkrétní klient jako příjemnou. Jedině tak může masáž klientovi pomoci.

Projevů napětí na našich tělech může být nespočet. Důležité je všímat si, co se v nepříjemných situacích v našich tělech děje a snažit se tyto pocity rozdýchat. Uvědomit si, že nádechem do nás proudí nový vzduch, síla a lehkost, a naopak s výdechem vše nepotřebné odchází a nastává uvolnění.

To se lehce říká, ale naučit se to trvá déle. Mnohdy napětí neodejde na první výdech, ale pokud nezačnete, nemá se co zlepšovat. Každý den si můžete říct, dnes se do toho pustím. Dnes si budu všímat stažení svého těla a budu ho rozdýchávat a vědomě vypouštět napětí ven.

Někdy se s našimi svaly dějí akce, které jsou následkem obsesních myšlenek. To jsou vtíravé myšlenky, které nás nutí k neustálému opakování. Může to být ve chvílích nudy nebo napětí, například děti dýchají do rytmu nějaké melodie, nebo mohou povrzávat zuby, nebo svírat čelisti v nějakém rytmu.

Nutkavé myšlenky projevují i jako pohupování nohama a vytváření napětí v různých svalech. Je dobré naučit se svaly vědomě uvolňovat, například při meditaci. Vědomě dýchat a pouštět vtíravé a nežádoucí myšlenky pryč a nádechem řídit žádoucí myšlenky, aby nám pomáhaly. Jak na to, tomu se věnuji ve svých publikacích.

Naučte se, že možné je vše, jen si to umět představit. Takže začněte programovat svoje myšlenky na to, že zvládnete prakticky vše. Nebojte se s tím začít, postupnými malými úspěchy naberete jistotu a pak už postupně můžete ladit do dokonalosti. Každý malý úspěch je prvním krokem cesty za svobodou jak těla, tak i duše.

Vaše Eva Kupilíková