Následky svalové dysbalance: Horní a dolní zkřížený syndrom

V současné době se v oblasti fyzioterapie stále častěji setkáváme s funkčními poruchami pohybového aparátu, které označujeme jako horní a dolní zkřížený syndrom. Tyto syndromy jsou výsledkem svalové nerovnováhy mezi přetíženými a oslabenými svalovými skupinami. Jejich důsledkem bývá špatná postura, bolest a snížená funkčnost pohybového systému.

Nejde jen o estetický nebo funkční problém, neléčená dysbalance může přerůst do závažných pohybových poruch. Právě proto je včasná diagnostika a cílená fyzioterapie klíčem k návratu ke zdravému, funkčnímu pohybu.

Svalové dysbalance

Svalová nerovnováha, tedy dysbalance, vzniká jako důsledek jednostranného přetížení pohybového systému, ať už v důsledku specifického sportovního tréninku nebo nesprávného životního stylu s převahou opakujících se pohybů.

Jedná se o funkční poruchu rovnováhy mezi dvěma hlavními skupinami svalů – posturálními (tonickými), které mají tendenci k přetížení a zkracování, a fázickými, které jsou náchylné k oslabení.

Svalová dysbalance také zvyšuje riziko poranění, zejména v oblastech, kde se opakovaně přetěžují již oslabené nebo nesprávně fungující struktury. Tento stav může být způsoben nejen nedostatkem pohybu, ale také opakovaným zapojováním jen určitých svalových skupin, což je častým jevem i u sportovců.

K nerovnováze tedy může dojít i při nesprávně nastavené tréninkové zátěži, kdy se určité svaly nadměrně aktivují, zatímco jiné zůstávají pasivní a nedostatečně zapojené. Zkrácené posturální svaly také mohou brzdit činnost oslabených svalů, čímž se snižuje jejich schopnost reagovat i na cíleně vedený posilovací trénink.

Takto se mohou objevit i jemné změny v postavení těla, které vedou k nefyziologickému zatěžování kloubů a šlach. Tyto dlouhodobé nerovnováhy mohou způsobit strukturální změny v pohybovém aparátu a vést až k degenerativním onemocněním.

Horní zkřížený syndrom (HSS)

Horní zkřížený syndrom postihuje krční (cervikální) a hrudní (thorakální) oblast páteře, ramena a lopatky.

Typickým pacientem bývá člověk se sedavým zaměstnáním, který se dlouhodobě nachází v předkloněné pozici s předsunutou hlavou a vyhrbenými zády. V tomto případě jsou oslabeny hluboké flexory krku, dolní a střední část trapézového svalu a přední pilovitý sval (m. serratus anterior).

Naopak zkrácené a přetížené jsou zdvihače lopatky (m. levator scapulae), velký a malý prsní sval (m. pectoralis major et minor) a horní část trapézového svalu.

Projevuje se předsunutým držením hlavy, zakulacenými rameny, omezenou mobilitou lopatek, narušeným stereotypem dýchání, bolestí krku, ramen a hlavy (často tenzního charakteru).

Z dlouhodobého hlediska může HSS přispívat k rozvoji cervikokraniálního syndromu, cervikobrachiálního syndromu, a dokonce ovlivnit funkci horních končetin.

Dolní zkřížený syndrom (DSS)

Dolní zkřížený syndrom se obvykle projevuje v oblasti bederní páteře, pánve a kyčlí. Stejně jako u HSS, i zde je příčinou chronická nesprávná zátěž, často při dlouhodobém sezení nebo nesprávném tréninku.

Zkrácenými svaly jsou bedrokyčelní sval (m. iliopsoas), přímý stehenní sval (m. rectus femoris) a vzpřimovače páteře (m. erector spinae). Oslabeny jsou svaly břišní a hýžďové. Klinický obraz vypadá následovně: zvětšená lordóza bederní páteře, předsunutí pánve, oslabená stabilita trupu, bolesti v bederní oblasti a zvýšené riziko poškození meziobratlových plotének.

Principy terapie

Léčba obou syndromů v rámci fyzioterapie je zaměřena na obnovení svalové rovnováhy prostřednictvím uvolnění hyperaktivních (zkrácených) svalů, a to pomocí měkkých technik, strečinku, myofasciálního uvolnění nebo suché jehly, aktivace oslabených svalů zejména pomocí specifických cvičení, izometrických kontrakcí a neuro-muskulárního.

Terapie cílí i na zlepšení posturální kontroly a motoriky nácvikem správného držení těla v sedě, stoji i při pohybu Důležité je, aby fyzioterapie nebyla jen pasivní, ale zejména aktivní.

Nejlepší prevencí zkřížených syndromů je udržování aktivního životního stylu s důrazem na vyvážený trénink. Funkční cvičení, která posilují střed těla (core), zlepšují pohyblivost a koordinaci, by měla být součástí každodenního režimu.

Důležitá je také správná ergonomie pracovního místa, časté přestávky při sezení a vědomé udržování vzpřímeného držení těla. Malé změny v každodenní rutině mohou výrazně ovlivnit kvalitu života a předejít chronickým bolestem.