Místo psychosomatiky v masážní terapii

Co když někdo není nemocný, ale cítí se nezdravý? Stres a negativní emoce často vyústí do nepříjemných tělesných projevů. Masáž je jedním z nástrojů ke snižování stresu a může pomoci i v případě psychosomatických obtíží.

Moderní psychosomatika

Samotní psychosomatičtí lékaři nebo terapeuti říkají, že otázkou je, kdy se psychosomatický přístup z medicíny vytratil, a ne to, kdy vznikl, byl totiž od začátku součástí medicíny. Už Platón upozorňoval, že největší chybou při léčení je, že máme lékaře pro tělo a lékaře pro duši. Jedno bez druhého přece nemůže být zdravé.

Psychosomatický přístup v terapeutické a medicínské oblasti bere v úvahu provázanost duševních a tělesných projevů, jejich neoddělitelnost a originalitu u každého jednoho pacienta. Na každý stav nezdraví nahlíží z bio-psycho-sociálního hlediska, ve smyslu tělo (bio) - duše (psycho) - vztahy s lidmi, k sobě a ke světu (socio, sociální bublina).

Medicína byla původně psychosomatická. Lékař obvykle znal důkladně své pacienty, často již od narození. Byl mu znám jejich sociální status, zaměstnání i rodinné poměry a při hodnocení onemocnění měl k dispozici komplexní obraz o pacientovi, nejen tělesné symptomy jeho onemocnění.

Specializací, která je ale při pokroku medicíny nutná, se pacient najednou zredukoval na problematické místo. Přestal se brát jako celek, ale představoval pouze problematickou část: bolestivé rameno, bolesti zad, bolest chodidla a podobně.

Zhruba od 80. let minulého století se západní medicína vrací k celostnímu přístupu, a to ve formě atestace nebo nástavby k medicínskému vzdělání a specializaci. Mnozí pacienti, u kterých se nepotvrdily žádné funkční problémy, ale příznaky nemoci neustupovali, našli úlevu až v ambulancích psychosomatických lékařů.

To, jak pacient vnímá a prožívá své onemocnění, je velmi individuální záležitost a žádní dva lidé se stejnými tělesnými příznaky nemají zcela totožný postoj ke svému onemocnění.

Emoce a jejich somatizace

Při somatizaci se jedná o projev psychického napětí nebo stresu ve fyzické rovině. Může se maninfestovat jako únava, bolest hlavy, žaludku a zažívací potíže, bušení srdce, pocity na odpadnutí a podobně.

Asi nikoho nepřekvapí, že za vznikem psychosomatických potíží jsou emoce, a to právě ty negativní. Představme si praktický příklad. Při stresu se podvědomě choulíme a stahujeme hlavu mezi ramena. Výsledkem může být ztuhlá šíje, zhoršení vidění, pískání v uších nebo bolesti hlavy až migréna.

Ze zažívaných negativních emocí je to nejčastěji vztek, smutek a především úzkost. Každý člověk ale emoce pociťuje a zpracovává jinak a různé jsou také jejich projevy. Často se manifestují jako svalově-pohybové, gastrointestinální, karidopulmonální symptomy, ale i jako obtíže gynekologické, urologické nebo kožní.

Při relaxační masáži se snažíme klienta „přepnout“ ze stresového, sympatického nastavení nervového systému do parasympatického, klidového. Masáž může být jedním z nástrojů pro zvládání stresu, pokud klient masérovi důvěřuje, umí se na masážním lehátku uvolnit a masér dokáže vytvořit vhodnou atmosféru pro relaxační masáž (hudba, masážní prostředky, výběr hmatů, tempo a trvání masáže).

Celostní pohled

Proč je vlastně důležité zkoumat zdraví nejen z pohledu těla, ale také vliv psychicky a sociálního okolí? Přínos pro pacienta je samozřejmý, ale výsledkem celostního přístupu je i snížení objemu užívaných léků, zejména proti bolesti a psychofarmak, podílu pracovní neschopnosti a zatíženosti medicínských pracovišť.

Takže z celkového pohledu psychosomatický přístup má i ekonomické přínosy. Nám ale stačí zůstat při masáži a terapeutické práci s klientem a vnímat jej jako výsledek nejen pohybového, stravovacího, pitného a spánkového režimu. Vždy bychom měli zvážit vždy všechny vlivy, jejichž výsledkem je aktuální stav klienta na našem masérském lehátku.

Tehdy se můžeme pokusit vytvořit mu opravdu masáž na míru, která pomůže jeho tělu i duši a on od nás nejen odejde jako nový člověk, ale bude se k nám pro tento pocit opakovaně vracet.