
Malý kloub, který umí nadělat velké problémy: temporomandibulární skloubení
Pomysleli byste někdy, že tento nenápadný kloubek dokáže v případě chronické poruchy způsobovat řadu nepříjemností? Migrény a bolesti hlavy, pískání v uchu (tinitus) nebo citlivost zubů. Dobrou zprávou je, že procento úspěšnosti léčby při správné rehabilitaci je opravdu vysoké. Projdeme si anatomií, etiologií a možnosti léčby a popíšeme si také praktické cviky pro domácí ošetření.

Anatomie a (dys)funkce temporomandibulárního kloubu
Temporomandibulární kloub (TMK) nebo čelistní kloub je složený, párový kloub a spojuje pohyblivou dolní čelist s nepohyblivou spánkovou kostí. Zařazujeme ho zároveň k nejsložitějším, ale i nejvytíženějším kloubům lidského těla, pro jeho neustálou činnost při žvýkání potravy, mluvení či mimice obličeje. Umožňuje nám otevírání úst, zavírání úst a pohyb dopředu, dozadu či do stran.
Pokud je ve správné kondici, neměl by nás nijak omezovat a při jeho činnosti bychom neměli pociťovat žádnou bolest, tuhost, limitaci otevření úst (bez problémů bychom měli otevřít ústa na rozsah tří prstů) nebo zvukové fenomény (praskání, pukání).
Temporomandibulární poruchy
Temporomandibulární poruchy jsou multifaktoriální problém a jejich diagnostika není jednoduchá. Proto je nejlepší, když se k problému přistupuje holisticky a řeší se multidisciplinárně.
Příčiny propuknutí těchto poruch jsou různé. Někdy vzniká také sekundární, jako přidružený příznak jiného onemocnění. Je běžné, že lidé trpící jednou z poruch TMK udávají jako průvodní příznak migrény a bolesti hlavy.
Kromě toho se mohou vyskytovat bolesti nebo pískání v uchu, bolesti v oblasti dolní čelisti doprovázená tuhostí a zvýšenou citlivostí na chlad, problémy s polykáním nebo citlivost zubů. Komplexní diferenciální diagnostika je důležitá, jelikož existují funkční vztahy mezi jednotlivými segmenty, které se vzájemně ovlivňují.
Tuto spojitost můžeme pochopit z následujícího příkladu. Mezi TMK, hlavou, krční a hrudní páteří existuje funkční vztah, kdy jsou jednotlivé části na sobě závislé. Například, pokud člověk trpí dlouhodobým předsunutím hlavy, může vzájemně docházet k ovlivnění TMK. Nejen porucha krční páteře, ale také změněná poloha hlavy má vliv na TMK. Poloha jazyka a dolní čelisti naopak může ovlivnit rozsah krční páteře. Pokud v rámci terapie dojde k ovlivnění krční páteře, sníží se bolest ve žvýkacích svalech a zvětšenému rozsahu pohybu v TMK.
Temporomandibulární poruchy klasifikujeme na tři skupiny, kterými jsou poruchy žvýkacích svalů, (např. tendinitida, kontraktury, spasmy), kloubní poruchy (degenerace, souvisí s osteoporózou nebo artritidou) a poruchy posunutí disku. Je důležité diferencovat druh poruchy a tomu přizpůsobit terapii a opatření. Zkušený fyzioterapeut při řešení dysfunkce TMK může využít několika postupů, jako jsou ošetření fascie, presura, fyzikální terapie, mobilizace nebo asistované cvičení.
Dobrou zprávou je, že ve většině případů (85-90%) lze tento problém vyřešit neinvazivní, konzervativní léčbou. Popíšeme si postupy, jak si dokážete udělat autoterapii pro zlepšení mobility a pohybového rozsahu čelistního kloubu.

Cvičení na doma
Jak jsme zmiňovali, existují bezpečné způsoby, jak si můžete sami pomoci při řešení tohoto problému. Například bodovým zatlačením s mírným kroužením po bolestivých místech na žvýkacích svalech. Masírovat můžete také zevnitř tváře.
Cvičení s názvem postizometrická relaxace (PIR) jsme si vzpomínali v předchozích článcích. Je to tedy střídání stavu napětí a relaxace. Při PIR se využívá cílené dýchání.
Žvýkací svaly jsou segmenty výdechově-nádechové, to znamená, že tyto svaly výdech facilituje (aktivizuje) a nádech inhibuje (utlumuje). Pomocí metody PIR dochází k odstraňování svalových spasmů (hlavně spoušťových bodů) a zvýšeného svalového napětí.
Cvičení probíhá v následujících krocích. Nejprve dosáhneme předpětí (s výdechem) protitlakem do prstů položených na dolní čelist podle směru, který chceme ošetřit. Ať už je to pohyb dopředu (prsty na bradě), dolů a nahoře-otevření úst (prsty/dlaň pod bradou a naopak na zubech), nebo laterálně do stran (prsty/dlaň na boku dolní čelisti). Po dobu 5-10 vteřin vytváříme lehký odpor v opačném směru. Po této fázi povolíme a dochází k následující relaxaci (nádech).
Tento postup se opakuje z výsledného postavení. Nezapomínáme na nádech a výdech, který zvyšuje účinnost. Toto cvičení se doporučuje cvičit po třech opakováních, třikrát denně.