Král lávových kamenů

29.4.2008Život maséraČtení do 15 minut

Roman Sasko sám sebe nazval "kamínkovým králem", protože mu tak učarovaly lávové kameny a práce s nimi, že patří v Kanadě, kde poslední roky žije, mezi špičku vyhledávaných odborníků v dané oblasti. Roman Sasko: "Všude ve světě preferují klasickou masáž, čili co nejvíce doteku."

Král lávových kamenů

Život sympatického muže je bohatý na změny. Odvaha pustit se do nové neprobádané oblasti, a to ať už doma nebo v zahraničí, mu ještě více přidává na uznání.

Roman Sasko je promovaný magistr, trenér a masér. V roce 1988 ukončil studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Bratislavě, a to trenérské-metodický směr.

Chuť pustit se směle do nových věcí se u tebe projevila ještě během totality. Jako jeden z mála prvních ses odvážil vypracovat diplomovou práci z oblasti jógy, resp. jógových cvičení a jejich vlivu na člověka. Kdo ti s netradiční tématem diplomové práce v té době pomáhal?

Tutorem všeho byl můj vedoucí doc. Prof. Vojtěch Štulrajter. A byl to počátek, kdy jsem se začal mnohem podrobněji zajímat o danou oblast. Pokračoval jsem organizováním jógového cvičení, na kterém bylo ve skupině i 50 lidí. Byla to pro mě dobrá zkušenost, hlavně co se týče komunikace s lidmi.

Proč tě zaujala právě jóga?

Jóga mě oslovila především kvůli zdravotním problémům, které mě začaly trápit, když jsem měl dvacet let. Později jsem se dostal k meditacím. Velmi mi to pomohlo. Všechno to začalo strašnými bolestmi, resp. tvrdnutím zad. Problémy se u mě objevovaly již od útlého dětství při trénování různých sportů, např.. při hokeji, fotbale a pod. Dokonce jsem měl problém i chodit. Lékaři zjistili, že za všechno může vrozená vada. Proto se i na základě mých osobních zkušeností dnes věnuji klientům s podobnými problémy. Specializuji se na hlavně na uvolňování páteře, jakož i na jednotlivé části, jako je bederní oblast, oblast mezi lopatkami a krku.

Později si přesedlal na masáže.

Ano, ale dokonce už jako dvacetiletý jsem si kupoval literaturu se zaměřením na jednotlivé druhy a typy masáží. Takže nějaká vnitřní intuice mě dovedla k práci, kterou dělám i v současnosti.

Masér musí mít v prvé řadě kvalitní odborné znalosti. Jaké masérské kurzy si absolvoval?

Už na vysoké škole jsem dva semestry navštěvoval přednášky týkající se masáží. Na první kurz klasické masáže jsem se přihlásil v roce 1991 k MUDr. Janovi Jánošdeákovi. Absolvoval jsem celkem slušné množství školení se širokým záběrem. Myslím si však, že to pozitivní, tedy dotek potřebný při masáži, jsem dostal do vínku.

Několik let žiješ v Kanadě. Proč si se rozhodl pro pobyt právě v této zemi?

Devět let jsem byl majitelem soukromé firmy podnikající v reklamě. Po čase jsem si uvědomil, že už potřebuji v životě změnu. Protože jsem se našel v práci maséra, tak jsem z reklamy, kde se ve velké míře využívá kreativita, přešel k masážím. A protože mým velkým snem bylo vidět Kanadu, požádal jsem o vystěhovalecký víza.

Měl si představu o tom, co budeš za velkou louží dělat?

Původně jsem plánoval dělat lyžařského instruktora nebo maséra. Dostal jsem hned možnost provádět obě práce, a tak jsem ze začátku z času na čas dělal masáže při zaměstnání lyžařského instruktora. Později, protože jsem už vlastnil masérské licenci, jsem se dostal do špičkového salónu Westing Resort & SPA hotel. Byl to čtyřhvězdičkový hotel ve městě - ski resortu Whistler, vzdálený 130 km od Vancouveru. Tady jsem se našel, protože v centru se pro mě všechno naplno rozběhlo. Byly to stovky a stovky hodin při masážním stole, které jsem měl za sebou.

Jací jsou podle tebe kanadští maséři? V čem se liší od slovenských terapeutů?

Viděl jsem australskou, kanadskou i americkou školu, takže mohu srovnávat. Kanadská škola je, co se týče techniky zvládnutí masírování, velmi dobrá. Nejkratší kurz trvá devět měsíců a nejdelší dva roky. Podle mého názoru však maséři z východní Evropy patří k nejlepším, protože mají v sobě dané emoční a cítění. A hlavně při práci využívají své srdce. Je to dáno především zemí, z níž masér pochází. Každý národ má své typické vlastnosti. Tvrdím, že nezáleží na technice masáže, podstatný je lidský dotek.

Nedochází mezi našimi a zahraničními maséry ke konkurenčnímu boji?

Kanaďané se jejich bojí, protože naši maséři jsou dobří a hlavně cítí obrovskou konkurenci. Naši jsou zvyklí pracovat. Pro Evropana z bývalé východní Evropy není žádný problém dělat v Kanadě i deset hodin denně. Máme výdrž a jsme schopni dělat. Můj osobní rekord je devět a půl hodiny stání za masérským stolem bez přestávky. A to jsem dělal "tvrdě". Ten, kdo ví, co je hloubková masáž (deep tisu), ten určitě ví, o čem mluvím.

Vykonáváš v zemi javorového listu kromě masírování i jinou práci?

V minulých letech se mi kromě masírování podařilo dělat i instruktora jógy a dokonce jsem opět učil i lyžovat. V Kanadě je úplně jiný pohled na jógu jako v USA, kde je mnoho druhů jógy. Ale je to podle mě všechno především o byznysu a komerci. V konečném důsledku je to všechno zpomalený aerobik.

Vraťme se k masírování. Jaký je trend v tomto směru v Americe a u nás?

U nás je momentálně in používání různých drahých přístrojů v masérských salonech. Nahrazují ruční práci (např. vajíčko, lymfodrenážní přístroj, kyslíková terapie). V Americe jsou dobré salony takové, kde je osm až patnáct masážních místností. Vše se dělá jen a jen ručně. Američané oceňují především manuální práci, kontakt a dotek. Podle mě je současný trend na Slovensku slepou uličkou.

Tvrdíš, že u nás neexistuje klasické SPA. Co si pod tímto pojmem představuješ?

Myslím tím hlavně servis na úrovni. Dobré SPA by mělo mít k dispozici pět až osm místností, v nichž pracují výborní maséři. SPA má nabízet širokou škálu procedur, a to čistě masérských. V Kanadě je momentálně trendem "stáhnout" thajské dívky na typickou thajskou masáž v thajském stylu. Část personálu SPA tvoří kosmetičky. A něco takového na Slovensku chybí. Umím si představit klasické SPA v Bratislavě. Bylo by umístěné v kvalitním hotelu a pěkném prostředí. Lidé by tam chodili kvůli SPA, a to nejen z Bratislavy, ale i z Vídně.

Za mořem si hned od začátku vykonával klasickou, sportovní a relaxační masáž. V čem se liší práce kanadského maséra od našeho?

V Kanadě se systém SPA-technik a práce maximálně přizpůsobuje a podřizuje klientovi. Masáž trvá přibližně 50 až 60 minut, přičemž klient musí stále cítit dotek a profesionální přístup maséra. Při relaxační masáži jsem musel přesvědčit, že jsem v ní skutečně dobrý. Trvalo mi to skoro dva měsíce.

V novém působišti si absolvoval kurz masáže horkými lávovými kameny.

Ano, oslovila mě neskutečným způsobem. Byl jsem mile překvapen. Přednášejícím byl Róbert Boroš, můj dobrý kamarád a rodák z Maďarska. Později jsme spolu napsali i skripta. Byl to můj první učitel, který měl klasický profesionální přístup. Vše ukazoval a vysvětloval pouze jednou. Co si každý účastník kurzu zapamatoval, to si i z něj odnesl. V konečném důsledku takový přístup výhody i nevýhody. Člověk se musel spolehnout především na sebe. Kurz trval šest dní, vždy po čtyři hodiny. Pak jsme ještě absolvovali deset masáží (v rámci hotelu s přidělenými manažery), abychom zjistili, v čem jsme dobří a v čem slabší. Majitel SPA pak komunikoval s manažery. Na základě toho vznikla mezi námi vazba a další kontakty.

Pak si ještě absolvoval kurz thajské i reflexní masáže. Jsou zmíněné kurzy srovnatelné s našimi?

Ano, jsou srovnatelné s našimi. U nás jsou možná ještě propracovanější. Podstatu učební látky tvoří pohybový systém a vnitřní orgány.

Práce s lávovými kameny se stala tvou srdeční záležitostí. Dnes sám sobě říkáš "kamínkový král".

Kamínky "se živím a učím kamínky". Mám z toho radost, a tak se bavím. Lávovým kamenům jsem se začal v Kanadě věnovat ve velkém. Myslím si, že tam patřím ke špičce nejlepších, sebekriticky, samozřejmě. Později jsem o masáži lávovými kameny začal sám přednášet. Když jsem přišel na Slovensko, měl jsem pocit, že to, co jsem se tam naučil, dokážu doma posunout dál. A především v této oblasti byla na našem trhu obrovská díra. Z Kanady jsem si přinesl i kazety a DVD-nosiče k danému tématu a používám je při přednáškách.

Jaké druhy masáží klienti za oceánem nejvíce vyhledávají?

Všude preferují "klasiku", tedy co nejvíce dotyku. Taková masáž je i nejlevnější a provádí ji většina masérů. Nadstandardem v Severní Americe a Kanadě je masáž lávovými kameny, thajská i ajurvédská masáž. Chápou jako něco navíc. Jsou zároveň nejvíce se rozvíjejícími obory masírování za ostatní dva až tři roky. Klienti většinou masáže lávovými kameny dostávají jako luxusní dárek od někoho blízkého.

Co je při návštěvě terapeuta pro zákazníka důležité?

Klient se musí cítit hlavně comfortable (pozn. red., Příjemně, pohodlně). Je pod plachtou sice nahý, ale musí se cítit pohodlně. Při masáži se vždy odkrývá pouze ta část těla, která se právě masíruje. Dělá se draping, t. j. speciální zabalení klienta, aby se cítil neohrožený. Pocit intimity musí být při masáži vždy zachován.

Vyprávějí se kanadští klienti s masérem? Otevírají mu své srdce? Stalo se v tvém okolí, že terapeut zneužil svěřené informace?

Lidé v Kanadě chodí na masáže především odpočívat. Až 70 procent klientů si lehne na masérský stůl, zavře oči a vnímá jen to, co dostává a přijímá. Nejsou takoví komunikativní jako Slováci. Zbývajících 30 procent přijde, aby se vyprávělo o problémech, a to nejen politických, ale i o soukromých, rodinných a pod. Je to samozřejmě můj pohled jako chlapa - maséra. Zcela jinak se zákazníci chovají k ženě - masérce. Z mé vlastní zkušenosti mohu říci, že vztah klientka - masérka je často cílený. Tyto masérky i majitelé nejvíce finančně ohodnocovali, protože během masáže neustále udržovali komunikaci s danou zákaznicí. Čili komunikativnost se v tomto případě vyplatila. A protože je práce masérů v Kanadě vysoce profesionální, nesetkal jsem se s případem, že by došlo k nějakému zneužití informací ze strany terapeutů.

Kdy si klient nejvíce odpočine? Když vypráví nebo když ticho leží?

Podle mě si klient odpočine tehdy, když nekomunikuje, když na mě a na můj dotek jen reaguje. Důležité je i to, jaký signál daný terapeut vysílá. Mě většina klientů vnímala tak, že se se mnou nesnažili navázat rozhovor. Jen si lehli, zavřeli oči a odpočívali. Samozřejmě, je to individuální. Existují lidé, kteří si zase odpočinou, když se i trochu popovídají.

V Kanadě si členem AMTWP (Association Massage Therapy and Holistic Practitions), tedy Asociace masážní terapie a holistiky. Je to asociace, která sdružuje představitele alternativní medicíny, resp. holistických představitelů. Jak si se stal jejím členem?

Pokud chce někdo vykonávat v Kanadě oficiálně povolání maséra a chce se zaměstnat v dobrém salonu, je nezbytností vstoupit do asociace. A hlavně je to kvůli pojištění v případě, že by masér způsobil nějakou škodu. Takže tam je to zcela běžné. Dělá se to hlavně kvůli americkým klientům, protože se rádi soudí pro každou hloupost. Je to tam v tomto směru trošku zvrácené, protože jejich systém došel až do absurdnosti. U nás vystupuje masér sám za sebe jako fyzická osoba, nikdo za něj nepřebere zodpovědnost. V Kanadě existují na všechno striktní pravidla a vše je podmíněno doklady.

Je pojištění pro maséra drahé?

Pro člena asociace stojí zhruba 400 až 500 dolarů ročně. V případě, že masér nestihne konverzi (prodloužení pojištění), případně zamešká nějaký ten měsíc, začíná celý proces papírování a vyřizování od začátku. A to trvá tři až čtyři měsíce.

Kdy se v nejblíže chystáš odjet do Kanady?

Na příští rok v zimě bych tam šel velmi rád, ale už jen jako turista, protože jsem si Kanadu ještě pořádně neužil i z této stránky. Zatím ji znám především pracovně.

Teď trochu ze soukromí. Roman, proč si se před lety rozhodl odejít právě do této země? Kam povedou tvé kroky dál?

Jak se říká, všeho moc škodí. Svůj sen jsem si splnil. Byla to důležitá část mého života. Myslím si, že už zase nastal ten správný čas na změnu. Bylo by dobré už i trošku usadit, resp. podívat se jiným směrem. Momentálně plánuji vycestovat včas do Rakouska, Francie a Švýcarska. Doufám, že s referencemi, jaké mám, nebudu mít problém se tam zaměstnat. A hlavně tyto státy nejsou od mé domoviny daleko. V konečném důsledku je velmi zajímavá i finanční stránka. Takto bych asi chtěl strávit ještě nějaké dvě nebo tři zimy. Na jaře, v létě a na podzim bych byl na Slovensku. Byl bych samozřejmě aktivní. I nadále by jsem se učil ...

Inspiroval Vás článek k něčemu novému, ale chybí Vám vybavení?
[blue_block_text]

Komentáře k článku 0

Buďte první, kdo přidá komentář.