Aktivní jizva nemusí omezovat, pokud zvolíte aktivní přístup

Jizvy jsou přirozeným auto-reparačním mechanismem těla. Vznikají jako součást hojení kůže po jejím narušení a známe je v různých podobách, například jako jizvy po akné nebo strie, ale to je jen špička ledovce. Pokud nahlédnete do rehabilitačního plánu pacienta po operaci, pravděpodobně v něm najdete termín „péče o jizvu“. Co to ale znamená? A vůbec, proč je důležité o jizvu pečovat?

Při správném, fyziologickém zahojení, vzniká jizva, která je hladká, pružná, měkká, má jemnou strukturu a zároveň dostatečnou pevnost, je světle růžová a nepřesahuje úroveň kůže. Nemá žádnou funkční hodnotu a slouží pouze k zaplnění mezery.

Zjizvená tkáň je vždy méněcennější než původní tkáň, kterou nahrazuje. Narušuje kontinuitu a pružnost dané oblasti a časem má tendenci ke ztuhnutí a stažení. Pokud však jizva začne omezovat funkčnost a morfologický charakter tkáně, nastává problém. Po operacích často vznikají problematické jizvy narušující funkci měkkých tkání, a nazýváme je aktivní jizvy.

Z pohledu fyzioterapie znamená přítomnost aktivní jizvy narušení vzájemné harmonie pohybu měkkých tkání, kloubů a svalů. Problémy spojené s jizvou se velmi často manifestují po delším časovém odstupu od operačního výkonu. Aktivní jizvy voláme aktivní, potože mají schopnost měnit senzorický vstup do těla, jsou totiž upnuty na nervovou tkáň. Tím vyvolávají nocicepci, která následně reflexními mechanismy ovlivňuje celkové reakce organismu a je schopna se promítat do funkce pohybového systému.

Kromě toho může způsobit i různé klinické problémy. Například jizva nacházející se v oblasti břicha dokáže způsobit chronické bolesti a imitovat muskuloskeletární dysfunkce dolní části zad a bederní oblasti. Může mít negativní vliv na aktivitu břišních svalů i bránice. Rušivý vliv jizvy nezávisí na její velikosti, aktivní může být i jizva po císařském řezu, po laparoskopické operaci, někdy dokonce i jizva po vpichu širokou jehlou, například po kontrastním vyšetření. Z tohoto důvodu je třeba vyšetřit každou jizvu, která se v pohybovém systému nachází.

Jak identifikovat aktivní jizvu?

Aktivní jizva se projevuje zvýšeným kožním třením a špatnou pružností kůže, zhrublou podkožní řasou, která klade odpor proti natažení a omezenou pohyblivostí hlubokých vrstev měkkých tkání vůči sobě navzájem. Posunlivost, která je omezená, můžeme brát jako adhezi v daných vrstvách.

Taková jizva se také může projevit zvýšeným místním pocením nebo změnou teploty, ale hlavně palpační či spontánní senzitivitou a bolestivostí. Tkáň nemusí reagovat bolestivě pouze v povrchových vrstvách, jako je kůže a podkoží, bolest může být hluboká, vycházející z hlubokých srůstů a orgánu, nebo až bolesti periostu. Toto všechno jsou signály pro nás, maséry a fyzioterapeuty, abychom začali jednat.

Terapie jizvy

Přestože terapií dosáhneme skoro okamžitého efektu, není vhodné se s takovým výsledkem spokojit, může totiž dojít k recidivě. Důležité je, aby pacient prováděl pravidelnou autoterapii jizvy a její okolí. Terapii pooperační jizvy provádíme především manuálně. Působíme jemným tlakem prstů na bariéru, dokud nedojde k uvolnění.

Uvedeme si pár příkladů manuálních technik při péči o jizvu. Provádíme cílený tlak, frikci, hnětení a vytírání. Pokud během vyšetření narazíme na patologickou bariéru se sníženou posunlivostí, zůstaneme na místě a snažíme se posunout kůži s podkožím vůči fasciím.

Jakmile je rána srostlá (1-2 týdny po vyjmutí stehů), můžeme začít s aplikací tlakové masáže. Ta se provádí kolmým tlakem prstů proti jizvě. Má charakter bodového tlaku, který držíme přibližně 30 vteřin. Takto postupně ošetříme celou délku jizvy. Doporučená aplikace tlakové masáže je minimálně třikrát denně v trvání 10 minut po dobu dvou měsíců.

Jak jsme si již vysvětlili, i zdánlivě neškodná jizva umí napáchat spoustu škody. Připomínáme proto důležitost precizní diagnostiky a terapie, která začíná od nejmenších struktur.